Osobné nástroje
Nachádzate sa tu: Titulná stránka / Texty / Synchronicita
Navigácia
Prihlásiť sa


Nemáte prístup k Vášmu heslu?
 

Synchronicita

Synchronicita: koncept, který zaviedol psychológ Carl Gustav Jung. Ako synchronicitu Jung označuje akauzálne udalosti, které získavajú význam na úrovni prežívania subjektu .
Z prednášky Milana Hanuša:


V jedné ze svých přednášek o synchronicitě uvádí Jung dnes už klasický příklad toho, čemu říkal nepravděpodobné náhody neboli učeným jazykem smysluplné koincidence akauzální povahy.
Měl jednu klientku, která trpěla přílišným racionalismem, „hořem z rozumu“.
„Po několika neplodných pokusech o zmírnění jejího racionalismu poněkud humánnějším uvažováním – říká Jung – jsem se musel omezit na naději, že se jí snad přihodí něco nečekaného a iracionálního, něco, co by mohlo rozbít intelektuální retortu, do níž se uzavřela.“
A pak se to stalo: Nejdřív měla působivý sen, v němž jí někdo daroval drahocenný šperk – zlatého skarabea. Druhý den měl Jung se svou klientkou sezení, při kterém se přihodilo něco zvláštního:
„Zatímco mi tento sen vyprávěla, zaslechl jsem, jak za mnou něco tiše klepe na okno. Otočil jsem se a spatřil jsem dost velký létající hmyz, který zvenku narážel do okenic a snažil se dostat do temné místnosti. To se mi zdálo zvláštní. Ihned jsem okno otevřel a přilétající hmyz jsem chytil ve vzduchu. Byla to Cetonia aurata, Scarabaeidae, obyčejný zlatohlávek, který se díky své zelenozlaté barvě přibližně podobá nejspíše skarabeovi. Podal jsem brouka své pacientce se slovy: ‚Tady máte svého skarabea.‘ Tato událost prorazila do jejího racionalismu žádoucí díru a led jejího intelektuálního odporu se tím prolomil. Léčba mohla nyní úspěšně pokračovat.“
Zlatý skarabeus byl ve starém Egyptě posvátným broukem, symbolem nesmrtelnosti lidské duše a také schopnosti obrody života, jeho transformace. Řečeno psychologicky, skarabeus je tedy archetypem přerodu – a jestliže se v nevědomí taková mocná, transformativní síla aktivuje, dochází pak často k jejímu vynořování prostřednictvím snového obrazu, případně i konkrétní synchronistické události.
Astrologa okamžitě napadne konstelace Pluto/Slunce (barevně vyjádřeno černá-zlatá, spojení nejnižšího s nejvyšším), neboli výzva k transformaci osobnosti, ke změně orientace vědomí, která však přichází (v tomto případě přilétá) z hluboké tmy, z nevědomí.
Jakmile nějaký mocný archetyp v dějišti duše ožije a neočekávaně se vynoří na jevišti života, dochází k synchronistickým událostem, jejichž účinek bývá zpravidla velice silný, přemáhající – takové události prožíváme jako něco fascinujícího, numinózního, jako závan posvátna, proniknutí nějaké vyšší síly do každodenního života. Nepochybuji, že by si každý z vás určitě vzpomněl na nějakou událost tohoto typu a zážitek s ní spojený.

http://www.revueprostor.cz/index.php?menu=archiv&aid=887&vid=65



Wikipédia o synchronicite:

Ve svém výkladu o synchronicitě uvádí Jung vlastní zkušenost, kdy se během jednoho dne mnohokrát setkal s podobou ryby, ať už to byla kresba, sen pacientky, oběd či skutečná ryba ležící na jezerním molu. Souběh událostí nezůstal bez povšimnutí a tak náhodná koincidence získala subjektivní význam. Mezi synchronistní fenomény patří například i sny, které pak najdou korespondenci s nastalou událostí nebo takzvané Déjà vu, pocit již viděného. O tyto jevy se opírají psychické představy osudu, neboť všechny vykazují nepravděpodobnost náhody.

Jung se ve zkoumání synchronicity opřel o Rhineovy pokusy se zenerovými kartami. Výsledky ukázaly vyšší procento uhádnutí losované karty pokusnou osobou, než by mělo odpovídat statistickému rozložení pravděpodobnosti. Stejných výsledků se dosáhlo i v případě, kdy pokusná osoba byla velmi vzdálená a docházelo dokonce i k úspěšné prekognici, kdy do losování uběhl delší čas. To vedlo Junga k myšlence, že afektivní stav lidské psýchy odráží tytéž vzorce, jakými je utvářena realita. Navíc z pokusu odvodil myšlenku nezávislosti psychických dějů na prostoru a čase. Tato jeho koncepce synchronicity byla často předmětem kritického hodnocení a byla srovnávána s typem magického myšlení. Jung nepřestával v této souvislosti zdůrazňovat fakt, že metodologie evropské vědy nemá přístup k chápání jednoty světa (unus mundus). Je příliš svázána se subjekt-objektovým rozdělením.

http://cs.wikipedia.org/wiki/Synchronicita